Tak jsem si vzpomněla na spolužačku ze ZŠ. Po příchodu ze školy si musela napsat úkoly, aby je měla hotové než přijde matka z práce. Pokud jí zbyl čas, mohla si i hrát. No a pak přišla její máma, sedla si do křesla, prohlásila, že ona se už napracovala dost a že teď je řada na spolužačce, aby taky pracovala, protože škola, to nic není. A seděla v tom křesla a pila kafe, zatímco spolužačka pod jejím slovním vedením vařila večeři pro celou rodinu. Po uvaření večeře a umytí nádobí, pokud byl ještě nějaký čas, si mohla opět hrát. Hmm, no maminka určitě nikomu nepsluhovala, udělala sluhu za své dcery, která tento model zřejmě předává dál a považuje za správné, jak vychovává dceru k práci. Mně jí bylo líto už tenkrát a teď ještě víc.