Zažila jsem. Řešila jsme to tak, že jsem sama téměř nikam nechodila a kromě mě manžela ji nikdy nikdo nehlídal. Dcera byla cekem ochotná být s tátou, takže cca 1x měsíčně jsme měla chvilku a pak zase pořád s dcerou. Mně to nevadilo, okolí to trochu nechápalo, že dceru rozmazluju, dostávala jsem dobré rady, že mám nenápadka zmizet, nebo že je potřeba ji zvykat, kašlala jsme na ně a dcera z toho v klidu vyrostla.
Je to blbé, když to takto funguje, ale fakt mi z toho vyrostla. Teď je jí osm, už několik let je hlídatelná i babičkami(týdenní prázdniny a tak), začalo to tuším ve 4 letech, že mi řekla, že chce být s babi sama.