Nevěřím tomu, že existuje matka, která se několik měsíců ani na krok nevzdálila od svého dítěte. Která ani na chvilku nenechala dítě s manželem nebo někým jiným a nešla vynést smetí, do obchodu, na poštu nebo se jen tak projít, protože byla unavená a potřebovala být chvilku sama. A kdyby mi moje matka tohle tvrdila, tak by mě tím akorát naštvala a řekla bych jí na to, že pokud nebyla schopná si zařídit aspoň elementární odpočinek a životní prostor, že je to její chyba a ne moje, že jsem se jí o nic takového nikdy neprosila, tak ať mě s tím laskavě neotravuje, protože nic takového nehodlám poslouchat.