Já neříkám, že byly špatné, jen víc nezodpovědné a nevědomě riskující. Mně je ale přes třicet (a Lído, s tou matkou za zády to na sebe neberu ani v legraci, trochu mi tu uniká logika?)
Fuchsie, dám konkrétní příklad: bráchovi byly dva, mně skoro deset. Doma jsme neměli ani pevnou, natož mobil. Rodiče odjeli dvacet kilometrů do divadla, já měla bráchu vykoupat, uložit...Představ si jen, jak snadno se může dvouletý dítě třeba ve vaně praštit do hlavy, copak to starší má postřeh? To se teda naštěstí nestalo, jen mu spadl převaz po operaci (během mého hlídání přišel o kus prstu...)
Kolik znám dětí, který sourozenci vypadly z kočárku atd.. mně vždycky rodiče řekli, že když jsem chtěla bráchu, mám si ho hlídat.
A to nemluvím o tom, kolik malých dětí i v dnešní době běhá venku samotných...