Šly byste na oslavu narozenin někoho, s kým dočasně bydlíte (rodina), ale ten někdo vám už kvůli prkotině skoro dva měsíce neodpoví ani na pozdrav, na Vaše narozeniny sám nešel, přestože byl několikrát pozvaný a dělá víceméně jen naschvály?

Já jsem jím byla přes esemesku pozvaná včera stylem "jestli chceš, přijď". Kdyby tam bylo napsané, že by byl rád, abych šla, asi bych o tom uvažovala, kdyby zavolal nebo mi řekl před pár dny osobně, šla bych.

No nešla jsem a přemýšlím, jestli nedělám zbytečně dusno. Roli v tom hraje hlavně třetí člověk, u kterého se narozeniny slaví a je pravda, že hodně stál o to, abych šla a že ho to teď asi mrzí, že sedím doma, vypisuju si výčitky svědomí a jsem uražená.

Je někdy potřeba mít vlastní hrdost nebo je normální neustále ustupovat?