Nejradši bych si nafackovala, jak jsem stará, tak se neumím ovládat. Volala mi sousedka, chtěla číslo na kožařku, že si barvila vlasy, smíchala 2 barvy a totálně se popálila. Jedna souseka jí radila tvaroh, druhá heřmánek, ale má to čím dál tím horší. Tak jsem se jí nabídla, že jí donesu Zodac, že by jí to mohlo zmírnit alespoň to svědění. Poprosila mě, jestli bych jí to nemohla donést k nim, že se stydí na ulici. Tak jsem šla v domnění, že má pár flíčků. Když jsem jí viděla, tak jsem se (já káča pitomá) neudržela a dostala jsem záchvat smíchu, jako kdyby mi bylo 15 let. Nešlo to zastavit a čím víc na mě nevěřícně koukala, tím se smích stupňoval. Nakonec seběhli z obýváku manžel i syn, co prý je to za rámus a koukali na mě jako na blázna. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Vypadá chudák jako zebra, celý obličej samý flek, scvrklá jak švestka, chraptí, pod okem bouli, za ušima uzliny jako pětikoruny, krk a celá hlava v jednom ohni. Normálně zralá na pohotovost, takovouhle reakci jsem ještě v životě neviděla. Teď mě napadlo, že jsem jí spíš asi měla donést Dithiaden místo toho Zodacu.