Necetla jsem celou diskusi, jen prikladam dalsi pohled..
Ani bych se tak snad nezamyslela nad tim, jestli se deti ze soucasneho manzelstvi nekdy "potkaji" pripadne intimne seznami s temi potencialnimi z darcovstvi gamet..Spise by se mne dotykalo, ze sama nevim, jestli mam jeste nejakeho biologickeho potomka se zcela cizim clovekem, ze jsem se stala matkou s otcem, ktereho ani neznam.Ze nevim, jak se memu diteti v zivote vede, jestli nekde nestrada ve svech potrebnych rovinach lidskeho byti /fyzicke, psychicke, duchovni/..jestli je milovano, jestli mu nekdo neublizuje, jestli je stastne..A jestli by me vubec nekdy chtelo poznat, kdyz se jednou dozvi, ze pochazi z darovane cizi gamety..
Ted te to mozna tak netrapi, ale co za 20,30 let..Neuvidis, jaky clovek z ditete vyrostl, jak se mu povedlo treba zalozit vlastni rodinu, neuvidis vnoucata..
Tato "pomoc" parum, ktere maji tezkosti s fertilitou, neni skutecnou pomoci..Je falesnym pocitem, ze komusi "pomaham" a pritom cloveka samotneho muze dostihnout v nejtezsich chvilich zivota a zcela mu podlomit cele prozivani zivota, ktere doted mel..