Podstoupila jsem 3 cykly stimulace a odběry vajíček - abych se dočkala vlastních dětí ... u spousty vajíček mi pak řekli,že se nevyvíjela, neoplodnila ... taky můžu přemmýšlet nad tím, že mi to tak jen řekli a moje vajíčka prodali ... ono kšeftuje se s kde čím tak proč ne s tímto. Ted mám 4 letého kluka, skoro 8 měsíční trojčátka a zamraženo ještě 7 embryí (hotových embryi) a nevím co s nima .. je mi tak líto je dát zničit! je mi tak líto je někomu darovat -asi bych to nepřežila vědět že mi někde běhá moje dítě (ač vím, že by to někomu změnilo život a konečně by se dočkal ...) a o tom, že chci ještě nějaké další díte zatím moc neuvažuju - já teda bych asi po pár letech ještě chtěla, ale manžel už teď šílí
Já tím jen chtěla napsat, že strašně děkuju tomu, kdo IVF vymyslel ... my se dočkali krásné velké rodiny. Ale jen je třeba si uvědomit, že ta stimulace je opravdu velký hormonální zásah, šok ... moc takových případů není, ale dá se na to u umřít - víš i toto? Dá se na to ležet pár dnů v nemocnici pro hyperstimulační syndrom (všechno uděláš a budeš riskovat i své zdraví když máš děti ...?) Budeš si píchat 14 dnů injekce do břicha nebo do svalu (nebo obojí), pak půjdeš pod narkozu ... pak to někdy po odběru docela dost bolí ... Je hezké chtít pomoci ... ale není to uplně snadné.