Jistě, nemůžu vědět, jaký život má mé bio dítě, když ho vychovává někdo jiný. Ale myslím, že o to ani nejde, jde o tu šanci se vůbec narodit a šanci stát se rodičem. Jak ji kdo využije (bude dobrým nebo špatným člověkem) je už na něm. Tu samou šanci vlastně dávám svým dětem - jak se svým životem naloží, je na nich. Já jim samozřejmě pomůžu jak budu moct, ale ve výsledku je to na nich, stejně jako je na mně, jak naložím se svým rodičovstvím.
Necítím žádnou zásadní touhu pomoci za každou cenu, spíš mi to přijde jako dobrý způsob předání dál toho, co jsem dostala. Někdo učí, někdo pečuje o staré lidi, já mám chytré a zdravé děti, takže můžu dál předat někomu šanci na život a na rodičovství.