Vim, ze kdyz se jakekoliv onemocneni bytostne dotyka vlastniho ditete, je clovek najednou v panickem stavu..To ale casem opadne uvidis..
Osobne si pamatuji, kdyz jsem jako pubertacka lezela na detskem odd.orthopedie kvuli operaci kolenniho meniscu, vsichni "perthesaci" co nosili berlicky, me na nich naucili "behat"..
Je to jiste na dlouho, ale nasla jsem mozna trochu pozitivne znejici zpravu z jednech orthopedickych skript..
"..Prognóza
V průběhu léčení je dítě omezeno ve sportovních aktivitách. Při správně vedené léčbě je prognóza příznivá a časná artróza v mladém dospělém věku se nemusí objevit..."

Tak je potreba doufat, ze jeste treba bude upresnena samotna diagnoza a snad kdyz by se potvrdila puvodni suspektni, tak doufat, ze bude lecba vedena skutecne efektivne, aby nasledek byl dle moznosti minimalne omezujici a bez bolesti..Operativni korekce vzajemnych pohybovych vztahu artikulacnich ploch u postizeneho kloubiku mozna sice bude nutna, ale treba do budoucna nastavi tak priznive podminky, aby zadny progres nenastaval..Musis doufat a nepoustet nadeji na uspech lecby..Jsi s dcerkou teprve na zacatku, tak zadne hororove scenare nekoncipuj..