Není to písnička, je to z jedné knížky.

Milko, díky za klipy, jsou dynamické, plné života, srší z nich energie a člověk se fakt vidí někde na parketu

Mně hudba devadesátých let úplně minula, vůbec ji vlastně neznám. Já mám vůbec takovou podivnou hudební historii - když jsem byla malá, byl u nás doma jen jazz, country, trampské písničky a klasika. A děda zpíval takové ty moravské, slovácké, slovenské lidovky. Popová a vlastně i rocková hudba šla úplně mimo mě, chodila jsem do skautského oddílu a poslouchala jenom ten folk-country-trampské. Plus teda od dítěte jsem tíhla třeba k Haně Hegerové a k těm lidovkám. Rockovou hudbu jsem poznávala jen sporadicky, když jsem se občas dostala už dospělá na nějakou zábavu a z rádia v autě. Rock se mi líbí, i tvrdší, ale musí tam být nějaký trochu sdělný nebo zajímavý text, nebo teda extra chytlavá melodie. Před pár lety jsem měla i Landovské a Kabátovské období, ti se mi líbí, i když teda ne všechno. A moje srdeční záležitost je Leonard Cohen, ale to je zase úplně něco jiného.