Píšu už po několikáté, ale jsem s nervama v háji a potřebuju se vypsat.
Zatím bydlíme s mými rodiči, bydlení pomalu chystáme (vypadá to tak, že asi v koncem léta bychom měli bydlet). Děti mají prázdniny, já sháním práci, tak jsme kromě pracujícího manžela všichni doma.
matka prakticky neustále chodí za mnou, ať dělám cokoliv. Bohužel bydlíme v jednom patře, kuchyň, chodbu, koupelnu, WC apod. máme společné. Oni mají dva pokoje a my tři.
Uklízím a ona mi stojí za zadkem, proč to tam mám, že to tam být nemůže, proč to nedám na místo. No nedám, když ta krabice je strašně těžká a do regálu bez pomocí manžela ji prostě nedám-přišel za 10minut a vše napravil.
U vaření mi kouká pod ruce, kolik dávám do jídla soli, v jakém hrnci vařím apod.

Už jsme se o tom bavily, ona VÍÍÍÍ, že mi to vadí. To samé s chováním vůči dětem, ale o tom raději nepíšu, protože bych se rozčílila ještě víc.

Vím, že už to nebude dlouho trvat, že MUSÍÍÍÍM vydržet, ale...mám jen jedny nervy a už mne to nebaví. Mám chuť ji vystřelit někam na Měsíc