Mono, ja bych taky tehdy byla mama, kdyz uz by nebylo zbyti, ale jsem rada, ze jsem dnes. Tehdy maloktera mela k dispozici svoje auto, takze jakakoli cesta kamkoli byla velkoakce, s kocarem clovek vsude spis prekazel, na zeny na materske se pohlizelo tak, ze maj sedet doma na zadku a ne courat po vystavach, restauracich a podobne. To jsem myslela tou socialni izolaci.
A nemocnice - dneska si muzes doktory vybrat, muzes si pripadne stezovat, manzel muze dohlizet na to, aby dodrzeli tvuj porodni plan atd. Tehdy toto vsechno bylo sci-fi,doktori se ani neobtezovali te informovat, ze ti pri porodu zmrsili dite a ze se mas pripravit na zivot s totalnim invalidou. Pustili te domu, dva roky ti na tve dotazy rikali, ze to to dite dozene, at to neresis a pak, kdyz omylem byla jina doktorka, ktera netusila, ze ty netusis, ti jen tak mezi reci zminila, ze to, ze syn nebude chodit, vis, tak jak jsi se rozhodla s ustavem. Fakt, skvela doba. Dneska se aspon muzes informovat prubezne, kdyz se ti neco nezda. Nerikam, ze dneska se nemuze stat neco podobneho, ale aspon uz lidi nejsou tak naivni, jsou informovani a vi, co se muze stat a sami si to hlidaji.