Jsem jednoznačně ráda, že žiji dnes a ne před 30 lety. Článek se mi nelíbí, přijde mi neskutečně nadsazený.

Izolace matek - NESOUHLASÍM. Když jsme byli malí, tak jsme žili na malém městě, maminka tam měla hodně kamarádek s dětmi a všichni jsme se často scházeli buď doma nebo někde venku. Do restaurací jsme chodili minimálně nebo spíš už jako větší a nikdy nám to nevadilo.

Pleny - ano, byly sice látkové pleny, ale spousta matek se s nimi zdaleka tolik nebabrala, těch matek, které by pleny důsledně žehlily bůhví do kdy, až zas tolik nebylo. Já používám látkové pleny, a to převážně froťáky, které se žehlit nemusí. Čtvercovky, které používám třeba při jídle nebo tak, žehlím. Ale je to tím, že žehlím skoro všechno prádlo, protože mě to baví. Žehlím ze svého vlastního rozhodnutí, protože žehlit chci, a jak to mají jiné maminky, nemám potřebu řešit.

Nepoužívám většinu vymožeností, které se v článku popisují, protože prostě nemám potřebu. Nemáme ani chůvičku, ani monitor dechu. Příkrmy kupujeme minimálně, mám je v lednici pro případ, že bych nestihla uvařit, což většinou stihnu, protože vařím do zásoby a protože uvařit dítěti jednoduché a zdravé jídlo nedá až zas tolik práce.

Na kroužky nechodíme, opět protože nemáme potřebu. Moje kamarádky nechodí také buď vůbec nebo třeba jen na jeden kroužek.

Neustálé soutěžení - přijde mi to jako přehnané klišé. Osobně nikoho chorobně soutěživého a srovnávacího neznám.

Lepší výběr zboží - ano, za ten jsem vděčná.

Nákupní centra - chodím tam jen jednou za čas a zásadně bez dětí, protože je to tak lepší jak pro ně, tak pro mě.

Strhané matky - ono je to dáno i tím, jak je která matka pečlivá a jaké má pro výchovu svých dětí podmínky. I před 30 lety existovaly matky, které strhané nebyly, protože jim buď babičky nebo manželé hodně pomáhali, nebo protože péči o dítě a domácnost nebraly až zas tak chorobně pečlivě.

Minimální angažovanost otců - nesouhlasím. Před 30 lety i dnes existovali otcové, kteří se angažovali hodně, i otcové, kteří se angažovali minimálně.