Jo, ještě jsem si vzpomněla... Pmatuji si jak mi kdysi jedna známá vyprávěla, že byla u kamarádky a té kamarádky dítě něco vyvedlo, ona se prý jen k němu sklonila, oči na úroveň jeho očí a podívala se tak, že dítě zkrotlo,aniž by mu cokoliv řekla. Úplně jsme na to zapomněla - u dcery nebylo třeba, teď jsem si na to vzpomněla... Nemáte někdo s tím pohledem podobnou zkušenost, na čem je to založené? Jak to nacvičit?Ráda bych syna vychovávala bez jakéhokoliv násilí,ale už teď vím, že to u něj bude podstatně těžší než u dcery, která prostě byla a je něžná holčička...