Budu asi podobně stará jako ty, ale až tak tragicky ve všem tu minulost nevidím. Mám o dost mladšího sourozence, jehož rané dětství a maminčinu mateřskou na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si živě pamatuji. Myslím, že si to oba celkem užili a žádné galeje se nekonaly. Bylo to velmi podobné tomu, co jsem prožila se svými dětmi o třicet let později já. Tatínek se zapojoval úplně normálně, vozil, opatroval, krmil, jen pleny tedy nemáchal. Nejzásadnější rozdíl vidím v tom, že život se odehrával hlavně doma, v kruhu rodiny a přátel, veřejný společenský prostor ve smyslu restaurací, kaváren, různých klubů a kroužků, kam by se dalo chodit s dětmi, neexistoval. A byla jiná péče v porodnicích, tam je rozdíl určitě zásadní.