Tehdy i teď to bylo v zásadě jaký si to uděláš, takový to máš. Mě trochu štve to zjednodušování, že všichni za komunismu museli ... to a to. Máma do práce nemusela, byla žena v domácnosti i v době, kdy jsme chodili se ségrou do školy, táta vydělával dost a uživil nás. Do pionýru jsem nechodila a nikdo mě za to nebuzeroval. Také jsem se neflákala po sídlišti, i když, jasně, občas jsme chodili hrát vybíjenou a tak. Ale chodila jsem na klavír, na angličtinu, cvičit, prostě kroužky stejně jako dnes. Táta umí skvěle vařit, když se vrátil z práce, tak si s náma hrál, jestli vozil kočárek už fakt nevím, ale bral nás děcka často o víkendu na výlety a věnoval se nám. Jinak dnešní doba mi přijde lepší co se týká různých vymožeností jako papírové plíny co šetří čas, plavání pro batolata atd, ale v podstatě to bylo a je hlavně o lidech.