Neumím se tomu smát a vadí mi, když je mi to vnuceno třeba někde v autobuse. Pořád mám tendenci se stydět za ty postavy i za jejich tvůrce, je mi z toho trapně.

Upozorňuju, že těžce intoušský filmy nemusím zrovna tak, a třeba takovej Woody Allen mi připadá jako takovej americkej Troška - je to asi tak stejně trapný, jen o něco důkladněji natočený...

Miluju humor Monty Pythonů, z českých pak ty filmy, u kterých se dá i přemejšlet. Knoflíkáře, Samotáře, většinu filmů od Alice Nellis (především Výlet) atd.

Ale já jsem asi vůbec divnej, třeba veleúspěšný Sněženky a Machři mi přišli neskutečně pitomý už ve čtrnácti, a když jsem je o 15 let později zkusil zas, nic se nezměnilo...