Myslím, že není moc co řešit. Zejména, pokud ti takto vyšli vstříc (6 hodin). Holt zamáčneš slzu - ze začátku, při odchodu....zamačkávaly jsem občas všechny, myslím. Nějak je ted zvykem to hrozně dramatizovat...Co vadí trvale mě: bu´d se večer věnuju dětem, nebo domácnosti, nebo jdu cvičit (minimálně)... ale prostě pořád není čas,čas, čas..na nic. Nic se nedělá v klidu, stále se spěchá. Nějaké kino, kultura ...pche.Člověk je vysátý jak houba a je to prostě občas na náladě a chování znát, co naplat.