Ahoj, nebydlim v Cechach a do prace jsem se vracela, kdyz bylo mladsi dceri 18 mesicu. Taky jsem mela vycitky svedomi, protoze se starsi dcerou jsem byla doma do 3 let, pracovala jsem z domova (u nas je MD jen rok). Ale uz jsem to proste doma nemohla vydrzet, hrabalo mi z te izolace, z neustale stejnych cinnosti, z toho ze krnim, zapominam jazyky atd. Dcerka sla nejdrive k pani na hlidani a pak do soukrome skolky, byla spolecne s tou starsi asi mesic, nez si zvykla, pak sla starsi do sveho oddeleni. Ze zacatku trochu plakala, ale nebylo to tak drasticky, jak jsem se bala. Je to sice honicka, rano nestihame, do prace chodim na pul devatkou , ac zaciname v 8 a odchazim vetsinou jako prvni. Taky je casto nemocna a to pak delam z domova a pak hlida babicka. S manzelem si to delime, jak muzem, ale ja jsem o 100% stastnejsi nez doma, pripadam si zase, ze aspon trochu normalne ziju. V praci jdu v klidu na obed, popovidam si s dospelym, aniz by mi do toho nekdo rval atd.