Po sedmi měsících stále se opakujících záchvatů - kdy jsem nebyla schopná ani nakojit dítě natož se postarat o to starší, a to jsem rozhodně žlučník nedráždila žádným mastným a podobně a držela jsem dost přísnou dietu - jsem prostě nevydržela a na tu operaci čekala jak na smilování.

Využila jsem toho, že se u nás v Plzni otevřela jednodenní chirurgie a šla jsem tam. V pondělí ráno jsem nastoupila, v deset mi vyndali celý žlučník a druhý den ráno jsem už v osm volala manželovi, aby pro mě dojel. Pak jen klidový režim a za 10 dní na vyndání stehů. Dělali mi to laparoskopicky.
A fakt pohoda - od té doby naprostý klid. Prostě úžasný! A jakmile si vzpomenu na tu hrůzu, co jsem zažívala, tak se jen orosím a vůbec nikomu bych to nepřála (i když je mi jasné, že jsou i horší bolesti, ale tohle byl pro mě fakt očistec ).