K nám těch otravů zase tolik nechodí (svým způsobem je strašně lituju, já bych takovouto práci nechtěla dělat ani za nic a lituju každého, kdo třeba nic jiného nesežene), ale mně to hlavně lezlo na nervy v dobách, kdy náš dům (starý činžák) patřil městu a nebyl vybaven interkomem (v okamžiku, kdy se octl v našem vlastnictví byla tako vymoženost neprodleně zřízena). U nás o to hůř, že okna máme jenom do dvora, takže když dole někdo zazvonil, musela jsem sejít z druhého patra k domovním dveřím a otevřít. Zákonem schválnosti často někdo zvonil ve chvíli, kdy jsem měla rozbalené miminko apod. Čerti mě brali, že letím dolů jako blázen jen proto, abych odmítla nějakou nabídku, účast v průzkumu apod. V posledních letech se ale otravové vyskytují spíše v telefonu a těch se už brzy taky zbavíme, páč rušíme pevnou linku.