teda tyhlety rádobyprodejce taky nesnáším, když něco chci jsem schopná si to zařídit sama a ne na koleni podepisovat nějaký smluvní nesmysly. Ale víceméně se na ně nerozčiluju, řeknu "NE" (dřív jsem říkala "ne děkuji nic nepotřebuji" ale už jsem to zkrátila) a zavřu zase dveře. Manžel z nich má ale záchvaty a často má blízko k tomu vynést dotyčného v zubech. Minule jsme zrovna přijeli autem, a koukáme před vchodem do paneláku dva týpci v košilích a s deskama, oblejzají zvonky, neděle před polednem, nikdo neotvírá (konečně - dřív taky pustili kdekoho). Vystupujem z auta a pánové ležérně "jé, máte klíče, pusťte nás dovnitř". To manžel už nevydýchal takovou samolibost a řekl (mírně nepravdivě nicméně to nemohli vědět a hlavně to bylo tónem kterýmu se nedá odporovat): "tohle je soukromý pozemek, jsem předseda družstva vlastníků a jestli ještě jednou šáhnete na můj zvonek tak vám tu ruku přerazím! A ani neumíte otevřít zobák na pozdrav a otravovali byste u oběda, to je ubohý!" No má postavu zápasníka, háro jak šedý vlk a nasadil docela hnusnej pohled.... chlápci sklapli patky a vypadli, doufám že je tady už neuvidím.