Dlouho mi trvá, než se ráno dám do pořádku (převléct z pyžama, umýt zuby, zkulturnit vlasy), takže prostě neotvírám, jedině pošťačce (způsobně u nás zvoní dvakrát, takže se dá vytušit). Kromě zvoničů taky miluju ty, kteří se dívají po ulici, zmerčí mě, vyzubí se, roztáhnou ruce a jdou ke mně se slovy "dobrý den, slečno (mám prsten na ruce a dítě v kočáře), neměla byste chviličku? To je ale krásná holčička a ty oči, a teď mi prozraďte..." Jednou jsem šla po ulici a na chlápka začala mluvit stejně, jako on na mě. Vzdal to rychle a cestou zpátku už se na mě ani nepodíval