Ve věku 6 let, o kterém píšete, jsme řekli dětem, že nesmí od cizích lidí nic brát, nikam s nimi chodit, nikomu neotevírat. Zdůraznili jsme, že zákaz platí na může i ženy - děti měly tendenci věřit, že paní jsou všechny hodné.
Do detailu jsem to s nimi ale nerozebírala. Určitě chyba, ale nebyla jsem schopná s šestiletými mluvit o znásilnění, různých sexuálních praktikách atd. Přišla mi to příliš velká dávka špíny pro nezkažené děti. Několikrát jsme se sešli v MHD, vlaku atd. se staršími důchodkyněmi, které dětem něco nabízeli - koláč, ovoce. Vždy jsem byla přitom a slušně to zatrhla. Tedy z mého pohledu slušně, některé stařenky se urazily, že jsem nafrněná matka.

Určitě je dobré děti poučovat opakovaně. Jen si nejsem jistá, kolik poučených dětí by zvládlo reálnou situaci (psychologickou masáž od někoho, kdo ho chce odlákat). Historka z minulého roku jdoucí trochu tímto směrem. Syn navštěvoval první stupeň, celý rok byla třída zařazena do programu České policie - praporčík děti každý měsíc intenzivně poučoval, jak se chovat v krizových situacích. Jedna z hlavních zásad, kterou stále opakoval: "pokud se ztratím, zůstanu tam kde jsem, s nikým neodcházím, čekám, učitelé, rodiče, policie si mne najdou". Shodou okolností se v červnu vzdálily od kolektivu při různých příležitostech dvě děti. Obě děti poučené Policií ČR na všechny rady v krizové situaci zapomněly a snažily se vrátit do školy respektive penzionu na vlastní pěst. Jedno dokonce oslovilo samo proaktivně neznámé lidi a odešlo s nimi. Naštěstí oba případy dopadly dobře, jen chudák učitelka to odnesla obřím nervákem.