"Zlatej smradlavej neuříznutej pupík "

No, nevím, záleží na tom čím smrdí.
Akademik Teyschl učil, že na pupeční pahýl se nemá sahat. Když se začalo se snášením pupečních pahýlů, byla řada doktorů v tom přesvědčení a snášení pahýlů se i bála. Ještě na začátku sedmdesátých let byly pahýly ponechány k spontánní mumifikaci a odpadnutí. Byly ale spousty dětí s granulomy, záněty pupku a sepsí. Od doby, kdy se pahýly snáší, jsou tato onemconění (infekce) zcela raritní.