Tak já si doteď pamatuji tu masáž, co mi dávala ohledně těchto situací babička. V šesti letech bych ani zanic nešla přes park, pokud nebyl plný lidí, když zastavilo auto a chtělo se mně na něco zeptat, tak jsem utíkala a stejně tak, když mně na ulici někdo chtěl zastavit. Bombon bych si nevzala od nikoho mimo rodinu a kamarádů a ze školy jsem chodila vždycky s někým, a to jsem to měla tak 400 metrů. Když jsem dospěla, tak mi přišlo přehnané, že mě babička tak zpracovala, ale teď když mám vlastní děti, tak mi to přijde v pořádku. Ať jsou klidně nedůvěřiví k lidem, hlavně když budou v bezpečí. Jo jinak babička mi velmi detailně popisovala, jak úchyláci před školou dají dítěti bombon a pak ho někam odvedou a zabijí, nebo jak přibrzdí auto, jakože zabloudilo a pak vtáhnou dítě dovnitř a unesou... Nosila mi články o ztracených dětech, sotva jsem se naučila číst.