Já taky dávám dál, pokud není rozbité. Vyhodit je mi líto, ale nabízím a někdo si to vždycky vezme. Manžel je vetešník a mě to strašně leze na nervy, máme narvaný sklep záclonama od tchánovců, které vím, že nikdy nepověsím, jeho oblečením z doby, kdy chodil na střední školu (co když to jednou zase bude moderní )rozbitými kávovary, televizemi, atd. On prostě nic nevyhodí, pořád mi tvrdí, že to JEDNOU spraví. Jasně, možná za 50 let, až bude v důchodu, do té doby se to jeho vetešnictví rozroste do neskutečných rozměrů.