Jsem vetešník, miluju staré věci, čím starší, tím lepší :) Manžel jen koulí očima, když tahám věci z půd, sklepů, nebo i od popelnice - tedy myšleno opřeno u popelnice, jak to lidé občas dělají, kdyby to ještě někdo chtěl, v popelnici fakt nehrabu - takhle jsem přišla třeba k nádherným rámům na obrazy, maluju a rámování je strašně drahé, obzvlášť do klasických rámů...

A pak si extrémně libuju v tom, tyhle staré ohavné krámy znovuzrodit do krásy. Miluju opravování opuštěných zapomenutých předmětů, ráda je vylupuju ze staré kůže do nového lesku. Manžel mou vášeň nesdílí ani v nejmenším Z každého nového krámu nadskakuje. Ale když obrousím, odlakuju, přelakuju, přečalouním... tak si nakonec daný předmět zamiluje.

A vyhazování věcí se mi taky strašně příčí - co když nějaký potomek bude potom litovat, že jsem to ono vyhodila, tak jak lituju já, když se předkové občas zmíní, jak měli to či ono a já bych to TAK! chtěla a ono už je to dávno vyhozené... Prostě svym vetešením vlastně konám službu budoucímu lidstvu