Závidím ti tvoje nervy. Předškolní kluky jsem nepouštěla samotné ven ani na oplocenou zahradu. Taky se mi povedlo, že první zlomenina byla u nás AŽ v 5ti letech, i první šití tak nějak. Tomu se diví všichi, co nás znají. Sami "ven" nechodí vlastně dodnes, jen na cílené akce - s klukama na fotbal, ke kamarádovi, na kroužky, k babičce, tam samo dojdou sami, začali sami takto docházet po skončení družiny (v pěšm dosahu), okolo 10ti let dopravou MHD.