Přidat odpověď
Ivujlenko - dodnes hledám kompromis - to znamená o dětech vědět, kde jsou, kde se pohybují.... ale tak od 8 let jsem zkoušela přestat vnímat, jak se chovají, to znamená - neviditelní rodiče....
stejně to nedopadlo, nedovedeme být duchové, ale z pocitu, že se může stát to, co popisuješ (jsme starší rodiče), jsme taky děti dost omezili v tom jejich vývoji a nějak "vykrátili", taky ne správná cesta u některých dětí.
Jeden synek doma dovede úžasně řádit, jde-li o kravinu (až na sociálku) a pokud ho dneska práskne lopatkou 4 leté dítě, nejspíš přijde domů s pláčem. Připadá ti to v pořádku?
Předchozí