Asi je a souhlasím, pro nás je to docela těžký - dvojčata - metr stejný, geny pomíchané.

Druhý syn je totiž doma povolnost sama. Nerad konflikty, nerad se hádá, trpí i v momentě, kdy brácha jančí nebo na něj zvýším hlas, ale taková nějaká autorita sama o sobě a vlk samotář.

Vyžaduje spíš klid, ale fakt je, že na něj si nedovolí ani starší spolužáci, (on se prostě blbě podívá a je to tak nějak daný)....

No a vrátím-li se k tématu, dohledová, dosahová vzdálenost - tyhle dva vypustit ven, - a opravdu od sebe nepůjdou daleko - to znamená, kdy jsme na ně viděli, nebo sousedky věděly, že jsou naši a ještě jsem je požádala o dozor, opravdu šlo....

Dneska je to horší, volnost už i vyžadují, pravidla jsou jasná, ne sami, ani naštvaní, - tzn. spolu, v partě a blízko mobil, ještě pořád jsou i vzrůstem malí kluci, rizika probírají i ve škole... do klece je umístit nemůžeme, kde je hranice až fakt začnou střečkovat netuším.