Všem moc děkuji za reakce a rady....

Já se mu nechci vnucovat a nechci ho dusit.....prostě ho nechávám...je mi jasné co prožívá ..sama jsem si tím už prošla 2x...a je pravda že každý člověk to prožívá svým způsobem...někdo potřebuje o tom mluvit..někdo se snaží jet dál, někdo se prostě uzavře do sebe....

to všechno chápu...

jen mě hrozně mrzí to..že kdyby mi aspon řekl..nech mě ted být..chci se s tím srovnat sám...potřebuju tě ale ted chci být sám...nic nedělej....já se časem srovnám..třeba...prostě něco...ale on jen mlčí...

právě že mi ani neřekne co potřebuje a nepotřebuje...kdyby mi to řekl rovnou narovinu budu vědět jak se chovat...tohle mě prostě strašně ubíjí...a mám taky o něj strach..ono nevědět kde třeba celý den je a prostě přijede domů a nic neřekne...když se ho zeptám...odsekne...no ale tak už jsem tady ne...

prostě mě celkově jeho chování zaráží...nikdy se nestalo že by se neozval kdyby se zdržel někde..že by byl na mě hnusný...atd..

vím že je to strašně krátká doba...ale ono se to den ode dne zhoršuje....a já mám strach jak o něj tak z toho co to s námi tohle všechno udělá