Teda, chudák holka.
Ona nikdy nepracovala?? Takže nebude mít v podstatě žádný nárok na dávky?
Má nějaký vlastní majetek? Úspory, ze kterých bude moci nějakou dobu žít, byt, auto, chatu, cokoliv, co by mohla prodat či nějak přetransformovat do skromného, ale vlastního živobytí? Má zázemí ve své původní rodině? Nějaké opravdu blízké přátele, kteří mohou jakkoliv pomoci? Je ochotná a schopna totálně přeorganizovat svůj život? Co ten biootec? Připadně jeho rodiče, třeba to budou fajn prarodiče, kteří pomůžou ...

Potrat je šílená, šílená věc. Nejen, že to stejně může skončit rozpadem manželství (a třeba ani ne kvůli Žanetině psychice po potratu, ale prostě proto, že manžel se stejně nesrovná s tím, že ona otěhotněla s někým jiným), ale i když to manželství ustojí, tak Ž. může mít psychické problémy na mnoho a mnoho let ...
Já osobně bych o takovémto řešení uvažovat nebyla schopna, nedokázala bych zabít vlastní dítě. Takže by mi zbylo velmi usilovně se snažit pořešit svou situaci tak, abych mohla dítě přivést do alespoň trochu stabilního prostředí, hledala bych zdroje kde se dá.

A v nouzi největší je zde možnost př. pěstounské péče pro dobu, než se Ž. zvládne postavit na vlastní nohy. Ano, když tak nad tím uvažuji, dítě bych nedala. Vždycky je nějaké řešení.
I ty azylové domy, startovací byty. Co se týká obživy, když byla celý život v domácnosti, mohla by dělat hospodyni v nějaké movité rodině, občas nabízejí takovouto práci i s ubytováním, to by mohla i s malým miminkem ...

Asi píšu poměrně zmateně, nějak se mě toto téma dotklo