Ještě má Žanda třetí možnost:
Obejít se bez azyláku a začít se starat o sebe (a pak i o dítě) sama.. Proč se tváří dospělá ženská jako nemožná a neschopná? Těhotenství není nemoc...
Je tolik žen, co jsou samy a uživí dítě i sebe, nebyla by ani první - ani poslední. Vím, že jsem tvrdá, ale každý jsme nějaký, jsem taková i sama k sobě, tak vím, že to prostě jde - tedy když se chce. že to není procházka růžovou zahradou vím také. Jen se vždycky nadzdvihnu, když se dnešní ženská má spoléhat na "živitele" - to je přežitek, dnešní ženská se může spoléhat jen sama na sebe (aspoň jí nic v životě nepřekvapí a pokud se objeví někdo, kdo jí chce "živit" i s dítětem - tak to je bonus).
Nechápu ženskou (35-40 let), co dokáže být ekonomicky závislá na nějakém chlapovi a nic s tím nedělá. To jí ta nesvoboda nevadí? Nesamostatnost? Nesvéprávnost? Nakonec to dopadá, jak čtu v tvém příspěvku - ani neví, jestli by se dokázala postarat o případné dítě, když se to onomu živiteli nelíbí (že není jeho? takových je...) - ale je to dítě.. Adoptivní rodiče také vychovávají děti, co nejsou jejich a milují je (většinou - tedy aspoň doufám).
Držím palce.