občas to dětem taky řikám, ale už při tom jak to říkám, cítím jak je to absurdní. Můžeš třeba řikat, chovej se slušně, ale tam jsou přece taky různá kritéria, co ještě je a co neni slušné. Možná neni potřeba řikat nic a až případné prohřešky řešit. Dítě asi bude vědět, co je ještě správně a co ne. A my bysme měli dát najevo, že důvěřujeme jeho úsudku. Od té doby co synkovi(3,5) dávám větší svobodu v rozhodování a konání se chová zodpovědněji