To záleží. Muži obecně odcházejí od rodin častěji než ženy, a když je tam dítě postižené, tak se to lehce svede na tento fakt.
Často se s některými ženami ale nedá žít. Moji tchánovci mají postiženého syna (manželova bratra), žili spolu celých 18 let po jeho narození, pak se ale ona odstěhovala do nového bytu, a on za ní už nešel. Se synem se ale stýká minimálně obden. S ní se prostě žít nedá - takže rozhodně ji neopustil kvůli postižení dítěte, ale kvůli ní, a se synem se vidí skoro pořád... a pokud někdo brání tomu, aby se o něj staral více, je to tchyně.

U nás vím, že bych to mnohem hůř nesla (a nevím, zda unesla) já, než manžel. Tomu život s postiženým přijde normální, vlastně nic jiného nezažil.