Rapiti, nejsem svatá, taky už jsem párkrát vybuchla. Mně to až tak netrápilo, že se mnou nemluví, ale můj muž na druhou stranu musel neustále poslouchat její výčitky vůči mně (protože do otevřeného konfliktu by nešla. Je spíš mistr manipulování ze zadních pozic, zatímco já útočím zpříma). Takže ve snaze nedělat doma dusno...mlčím. Problém je, že když se s ní začnu bavit "moc", okamžitě toho zkusí využít k tomu, aby rozhodovala o věcech, o kterých jí rozhodovat nepřísluší. No, celé mi to nevyhovuje... I v tom mém mlčení je ve skutečnosti nevyřčená agrese...která se pak projeví v tom, že mně rychle vytočí věci, které by mě jinak nechaly naprosto klidnou