Má tchýně taková není. Vždy si s tchánem žili pro sebe a života si užívali - ano, máme vás rádi a rádi vás vidíme, ale musíme se podívat, jestli na vás máme čas (když šlo o naši návštěvu). A ano, přijedeme, ale nejdřív chceme vědět, jestli u vás nebudou další lidé, aby nás to neobtěžovalo a neunavovalo... ano, pohlídám nemocné dítě (abys mohla do práce) když si ho ke mně ráno přivezeš a odpoledne odvezeš, ale jenom jestli nemám cvičení nebo holiče.. prostě nejdřív já a mé zájmy - pak vy.
Zcela jiný přístup. Napadá mě, jestli tvoje tchýně (a ostatní obdobné jak tu čtu) se třeba v životě víc nerozdávaly a nakonec to u nich vede k té sebelítosti? Lítost z nepochopení a nedocenění? Nevím, jen tak o tom přemýšlím - jestli je ještě k tomu sobecká, tak mi docházejí slova.. ale jestli se rozdávala dětem celý život a teď jí to je nějak líto a tak se soustřeďuje na sebe (celý život na to neměla čas)... nevím, jen mi přijde moc zjednodušující a ploché o někom řící, že je sebestředný. Budou tam určitě i další vlastnosti a nějaké důvody.. u každého to je jinak.. Přemýšlím o tom...