My jsme se s manželkou brali spíš z toho rozumu, láska to ale určitě byla veliká. Původně manželka chtěla žít na hromádce a svatbě nechtěla ani slyšet (byla už rozvedená) ale když otěhotněla tak se svatbou souhlasila. Jsme spolu dodnes (10 let spolubydlení a 7,5 po svatbě) a v pohodě. Láska to je jiná než ta původní ale je. A výhody svatby: my jsme v době mateřské využili společné zdanění (což záleží která strana je zrovna u moci) pak kdyby se něco stalo: dědictví, vdovské důchody atd.