Mám takový dotaz,od prosince pracuji na plný úvazek na 12h směny,krátký dlouhý týden,pokud někdo vypadne,musím i častěji.Partner také hodně pracuje.Do toho si děláme nové bydlení.Tam nám pracuje hlavně zedník,partner občas něco připraví pro zedníka,ale že by tam byl od nevidím do nevidím,to ne.Má fyzicky hodně náročnou práci,já spíše psychicky,vadí mi,že mi doma skoro s ničím nepomáhá.Jo,vynese občas koš,nakupuje převážně on a občas uvaří,ale to je vše.Já nejsem nijak velkej pedant na úklid,ale záchod,koupelna,prach,schody,vyluxovat,vytřít,převléknout postele,prádlo......atd.někdo udělat musí.Já po něm nechci,aby mi pomáhal,mně taky nikdo nepomáhá,chci aby to dělal,protože tu bydlí stejně jako já.Vždy dlouho mlčím,pak vybuchnu,protože je toho na mě moc,pak týden funguje a pak se to zas vrátí do normálu.Máme 3letého syna,ani s péčí o něj se nepřetrhne,že by ho vzal třeba ven,to ho ani nenapadne,pokud já jsem o víkendu v práci,jedou k babičce,jeho mamince,tam se naobědvají,přítel hodí malého na krk babičce a hotovka.Není zlej člověk,ale já jsem taky neskutečně unavená,k tomu mi ještě není dobře psychicky,zkrátka někdy si říkám,jestli by mi nebylo lépe samotné.Jak to máte doma vy,co pracujete?