Pro mě bylo těhu nejhezčí období, cítila jsem se krásně. Ze začátku jen tak 2-3. měsíc unavenější, no tak jsem holt odpočívala a poslední měsíc jsem chodila často čůrat, i v noci několikrát, byla jsem jak cedník, ale to je všechno. Aspoň jsem si odvykla na všechno kopnout brufen, od té doby léky nejím (samo neměla jsem angínu atd.). I sex byl v těhu super, měla jsem citlivá prsa příjemně. Jen jednou v 9. měsíci jsme se zasekli s manželem ve vaně Moje mamka měla se ségrou těhotenství těžší, nevolnosti a pak musela být v nemocnici s rizikáčem a říkala, že to taky nebylo nic hrozného, na co by s děsem vzpomínala.

A nakonec k pocitu, že zrovna netečeš medem z představy dítěte, já to měla podobně, teda dítě jsem chtěla, ale hlavně racionálně, těšila jsem se až jednou, strach a obavy z té změny a odpovědnosti přehlušil trochu čiré nadšení a ještě před porodem jsem se bála, jestli ho budu mít dost ráda a jak mi ho dali na břicho, ještě slizkýho a ošklivoučkýho, ihned jsem se zamilovala a dnes vedla mě leží nejmilejší, nejmilovanější mamánek na světě a pomalu plánujem druhé. Na těhu se těším. Na porod ani ne, to byl úlet, ale zas ten rychle přebolí tak klid a bude dobře. V těhu je nejdůležitější psychika. Budeš-li se deptat, bude ti blbě, nebudeš-li, nebude. držím palce a hodně radosti!