Nemáš zač sestydět. každá máma chce pro své dítě to nejlepší, každá touží po zdravém dítěti a je naprosto normální, když tomu tak není, tak že na nás občas padají chmury. Stejně jako ty, nemám dítě vyloženě těžce postižené, ale zcela v pořádku taky není, ke všemu ještě vinou lékařů. Naučila jsem se nesrovnávat s ostatními, zcela zdravými dětmi, naučila jsem se nemyslet intenzivně na budoucnost ve smyslu, co když..., beru to tak, že "co když" jednou přijde, tak to budu řešit. Teď se těším z toho, jaký je stav teď. Ale přesto kolikrát to na mě padne a řeknu si "proč zrovna my".

Nevím, co všechno má tvoje dítko za problém, ale nás když po 3,5 měsících od porodu pouštěli domů, tak verdikt zněl, že bude nemluvící ležák. Není. Cvičila jsem opravdu intenzivně Vojtovu metodu 3,5 roku, chodit začala lehce po 2. narozeninách, mluví, sice chodíme na logopedii, protože patlá a donedávna neuměla používat horní patro,ale mluví, nosí brýle, ale to nosí dneska kde kdo. Chodí do školky, kterou zvládá bez asistenta, je veselá a jinak zdravá.

Tak hlavu vzhůru, bude líp a na splín a chmury máš regulerní nárok.