Bin,

také zažívám podobné stavy, kdy sama sobě spílám, co řeším za prkotiny oproti jiným....

Na druhou stranu hodně nemám ráda, když mi něco podobného řekne někdo cizí....já přeci vím, že při pohledu na celek je můj problém nicotnost, ale já jsem tu proto, abych řešila právě ten svůj problém a ne problémy celého světa.....Tak nějak se to ve mně vždycky bouří, když mě něco trápí a od někoho slyším, podívej se na jiné, jsou na tom stokrát hůř .

Příběhy "cizího neštěstí" ale sleduju ráda, učím se z nich, říkám si, že by to třeba mohlo pomoct někomu jinému, kdo je na tom podobně a podobný příběh neměl příležitost číst nebo vidět...

Uvědumuju si při tom čtení (sledování), jak jsem ráda, že to nepotkalo zrovna mě, protože se vůbec necítím na to, že bych dokázala být tak silná....i se zdravými dětmi mám pocit totální neschopnosti....
A na druhou stranu, moc, moc bych chtěla takovým rodinám pomáhat, možná ani ne přímo jako ta slečna (paní) z rané péče, ale spíš právě propagací podobných center a organizací, prostě být někde hodně vzadu, schovaná a přitom s pocitem, že i já jsem něčím přispěla k větší spokojenosti těch, kteří to nemají tak snadné jako já...

No a když odbočím od zamýšlení ke konkrátní "drobnosti"....Že dítě nemluví ve 20 měsících je pro mě normálnější, než co říkají tabulky, protože mám děti zdravé (jak správně píšeš, dostatečně nevyšetřené ) a tři ze čtyř začaly mluvit až po druhém roce života, z toho dvě z nich ještě ve třech letech pouze zdvojovaly slabiky (podle tabulek to odpovídá zhruba jednomu roku). A ani u kamarádek jsem se nesetkala s tím, že by jejich děti mluvily dříve než v těch dvou letech a to mám na mysli používání několika slov, ne mluvení ve větách . Ale je fakt, že pak už to šlo většinou dost rychle...

Tak se drž, ono lítání po doktorech nikdy na náladě moc nepřidá...já osobně se jim vyhýbám, jak můžu, už nechodíme nikam kromě pediatra a zubaře a to vlastně jen na prevenci .