Ahojte, posledni dobou hodne uvazuju, co mi byt v zahranici dal. Zijeme s rodinou v zahranici uz 3. rok a letos porad premyslim.
Diky tomu, ze ziju mezi ruznymi narodnostmi a kulturami, hodne premyslim o tom: to v cem jsme my vyrostli v CR a povazujeme to za normu, ze pro ostatni zeme je treba uplne silene. A opacne pro me to jejich.
Vzdycky jsem se v CR povazovala za otevreneho, tolerantniho cloveka, pohodare. Teprv mimo CR se na sebe a nasi republiku divam s odstupem a zjistuju, ze to tak vubec nebylo.
Neumim psat, tak nevim jestli me nekdo chape, co chci vlastne rict

Treba biti deti, myslim facka, jedna pres zadek. Vzdycky bylo neco naprosto normalni, ja byla bita jako mala -v mezi spolecenske normy.

Na druhou stranu nam zase rikali, ze mame byt mili k druhym, neublizovat... blabla, zna te to. To si trosku s tim fackovavim protireci. Nebo skoly, v prvni tride uz aby pomalu sli na vysokou. Jede se hrozne na vykon. Ale lide chodi z univerzit a jsou celkem nepouzitelni v zivote.

Proste, co vy taky premyslite? Nemyslim srovnavat a nadavat na CR, jen si rovnam v hlave hodnoty.