V tomto souhlasím s Monty, byť jsem dnes už let věrná manželka.
Věk roli částečně hraje taky - protože být svobodná ve dvaceti je přece jen častější, než ve čtyřiceti, že
A o tom očekávání. POkud nic nečekáš a na druhých ti extra nezáleží, a nemáš v sobě ten morální imperativ platný sám o sobě, nemáš moc pádný důvod říct NE.

Když jsem byla na vysoké, měla jsem "něco" s dvěmi ženatými muži, bez "viny" jsem nebyla, protože na jemné flirtování, které je tak nějak běžné, jsem odpovídala více než pozitivně. Na manželkách a dítěti (jedno tam bylo) mi nezáleželo ani v nejmenším a neviděla jsem to jako svůj problém. Říkala jsem si, že NE má říct on, mou povinností to není. Manželkám jsem nevěnovala jedinou myšlenku.

Takže si dovedu dobře představit tu "nevinnost", která se ženatým mužům servíruje. Už příliš nevěřím tomu, že když muž nechce, řekne ne, a konečná. Vím, jak umí být některé ženy přesvědčivé, i já jsem byla. Krátkodobě jsem nad unavenou manželkou měla navrch.
Víc jsem nečekala, sama jsem byla zadaná.

Ovšem vím, že existuje spravedlnost a člověku se vše vrátí jako bumerang