Ahoj, nevím ani, zdali potřebuju radu a nebo se jen vykecat. Dnes jsem řekla manželovi,že mě život s ním nudí a vím, že takhle žít nechci. Nejde o to, že bych ho nemilovala. Jen mi přijde, že oba tak moc pracujeme, že jsme spolu hodně málo a jsme unavení, tak na střídačku spíme a nebo ani moc nemáme zájem spolu komunikovat. Abyste si udělaly(i) obrázek. Manžel spí o víkendu do 11. Já vstávám s dětmi. On se pak nají, za chvíli je oběd. Po obědě vezme děti ven a já dělám domácí práce, které se s malými dětmi za zády dělají těžko. Vytírání, žehlení, případně dělám to, co potřebuji do práce. Přijdou kolem páté, šesté, večeře, koupání, uložení dětí. Já jsem mrtvá, protože jsem vstávala před šestou, manžel sedí u telky, já usínám kolem desáté, třeba i v obýváku na gauči. On je vyspaný, tak čumákuje do dvou i déle. Dopoledne v neděli zase spí, já obstarám děti, ještě i s nimi za zády pracuju. Uvařím oběd. Manžel vstane, najíme se a já odpadnu. Jdu si lehnout, protože v týdnu vstávám hodně brzy do práce a o víkendu taky - k dětem. Tohle jsou naše víkendy. Už mě to začíná s*át. Připadá mi, že nám to tak nějak začíná i vyhovovat, moc spolu nejsme a tak nějak - hlavně, že máme "svůj klid". Ale já teda necítím, že bych měla klid. Já vím, že to tak má každý, kdo má děti. Jasně,že se musí udělat domácí práce... Zkoušela jsem i manžela vzbudit, aby se podílel na chodu rodiny už od rána, ale výsledkem bylo pouze to, že byl protivný a po obědě stejně usnul. Nedá se asi s tím nic dělat, on je typická "sova". Jenže mě to ubíjí. Tohle, kruci, přece není život. Nebo jsem já hysterka a měla bych si dát studený hadr na hlavu, případně zajít někam pro antidepresiva? Teď ani nevím,jestli jsem tu diskuzi neměla nazvat jinak. Ale ono to o tom je - deptá mě to, jak je líný, i když bezpochyby pracuje hodně - 12 hodin denně a chápu, že chce mít o víkendu odpočinek. Jenže já pracuju taky, kdo ne, že jo...