Já jsem taky příklad, že to jde, být s bývalým milencem kamarádi. Nebo možná spíš přátelé.
Měla jsem milence, byli jsme oba zadaní, měli jsme se moc rádi, rozuměli jsme si, chemie fungovala jako blázen, ale ani jeden jsme nechtěli rozbíjet současné vztahy, protože i svoje partnery a děti jsme měli moc rádi. Několikrát jsme se pokusili rozejít, vždycky jsme se k sobě vrátili. Pak to na jeho straně akutně hrozilo prasknutím, takže definitivní rozchod, trápení a všechna ta příslušná omáčka. No a po dalších pěti (asi - prostě hodně) letech jsme přátelé, co spolu chodí na kafe, na oběd, mají si pořád o čem povídat, jeden o druhém vědí skoro všechno, ale už spolu nespí a nikdy spát nebudou. Což oba víme.