Ježiš to je dlouhá diskuse, určitě už ti někdo napsal to, co ti napíšu já - např. že "donutit" a "RaR" fakt nejdou k sobě .

Podle mě RaR není tak úplně šitá na míru nejmenším dětem, ty vysvětlování apod. zatěžuje, potřebují pevnější hranice. No a usínání je specifická problematika - protože každé dítě je jiné, každý rodič je jiný, každá situace je jiná, tam nejde (vždy, jen) o výchovu a o hranice, ale také o skutečné potřeby těch dětí. Je normální, že dítě, které už zvládlo samostatné usínání, začne znova vyžadovat přítomnost rodiče, zvlášť když se mu narodí mladší sourozenec. Rozhodně bych tuto potřebu neignorovala. Mít večer pro sebe je fajn, ale v určitých obdobích - když jsou děti malé - se vyplatí brát ohled především na ně (vyplatí se to oběma stranám). Sama to dělám tak, že když děti nechtějí večer spát, rychle se osprchuju ještě před nimi a pak už zůstanu v posteli až do rána (spíme všichni v ložnici, děti 3 a 1 rok). Pookud je to pro tebe nepřijatelné, můžeš trvat na tom, že dítě bude i nadále usínat samo, ale je třeba, abys o tom byla vnitřně přesvědčená a nepochybovala o tom, nedělala si výčitky - dítě to vycítí a bude tě bojkotem spánku citově vydírat - ne nějak zákeřně či schválně, ale prostě proto, že nejistý rodič ho znejisťuje a ono se tomu takhle brání.