Šešule souhlas. Vnímám to taky tak.
Je hrozně fajn se s dětma domluvit, všechno v klidu vyřešit. Ale alespoň u nás jsou věci, přes který prostě nejede vlak. O určitejch věcech se prostě nediskutuje, není jich moc, ale jsou. Není to dnes populární, ale já to vnímám tak, že o něčem rozhoduju já jako rodič a dítěti není příslušný o tom rozhodnout. Přemejšlím o případu a u nás je to, že chodíme na mši, která mláďata moc nebaví.
Jinak ke spaní. S tím neporadím, páč my uspáváme /tedy čteme pohajdu, povídáme,ňuchláme/ šestiletýho a čtyřletýho dodnes, dokonce s náma spí oba ve společný posteli. Oni ve svejch pokojích ještě nechtějí spávat a nám to vůbec nevadí, naopak - připadá nám to moc fajn ...